Norbert Schmidt - ÜBERRAUM vernisáž sobota 1.listopadu 2014 v 15 hodin- text k um. intervenci

Norbert Schmidt - ÜBERRAUM

vernisáž sobota 1.listopadu 2014 v 15 hodin

Poprvé v Galerii Na shledanou nevystavuje umělec, nýbrž architekt, teoretik, kurátor, redaktor a vedoucí vysokoškolského výzkumného centra Norbert Schmidt. Dostává se tak do společnosti etablovaných umělců jako například Josefa Bolfa nebo současného rektora Akademie výtvarného umění v Praze Tomáše Vaňka. Namísto autorských výstav uspořádal Norbert Schmidt během své dosavadní činnosti desítky přednášek, debatních setkání, konferencí, publikací, či kurátorských výstav. V AP ateliéru Josefa Pleskota a před tím v ateliéru Ladislava Lábuse nasbíral mnoho zkušeností s novostavbami a rekonstrukcemi různých druhů staveb, včetně staveb sakrálních. Společným jmenovatelem jeho intenzivních aktivit je prohlubování a zkoumání vztahu mezi uměním, architekturou a křesťanskou spiritualitou. Jádro Schmidtovy práce se prolíná se směřováním Galerie Na shledanou: Jak nakládat se současným uměním, aby bylo vnímané v širším a bohatším diskursu než v rámci specializovaného galerijního provozu?

Odpovědí Norberta Schmidta je například činnost Centra teologie a umění při pražské Karlově univerzitě, které spoluzakládal v roce 2007 nebo jeho kurátorské působení v kostele Nejsvětějšího Salvátora u Karlova mostu, do kterého zve současné špičkové umělce, aby setřel umělé rozdíly mezi rádoby minulým sakrálním a současným profánním uměním.

Stejně jako kostel je i bývalá socialistická smuteční síň na hřbitově místem plným významů, do kterého umělci musí vstoupit s velkou obezřetností, neboť jsou intenzivně atakováni blízkostí života a smrti, ze kterých pramení otázky po víře a smyslu života. Zatímco kostel je pro nás zhmotněním naplněného duchovního místa, smuteční síň, stejně jako mnohé galerie, překypuje prázdnotou. Ale paradoxně prázdnota ohraničeného prostoru se během desakralizovaného 20. století pro umělce, architekty a i diváky stala prostředím, ve kterém jsme schopni přijmout svá lidská omezení a zakusit přítomnost čehosi většího, ať už ji pojmenováváme jakkoli. Zdůraznil ji ve své práci i poslední rezident Michal Škoda, jehož citlivá intervence PŘÍTOMNOSTABSENCE zůstává v galerii zachována.

Norbert Schmidt se rozhodl prázdnou galerii zaplnit a vyprázdnit zároveň velkým architektonickým gestem. Šest metrů vysoká stavba vyplňuje téměř celý prostor galerie. Současně vytváří uvnitř galerie místo ticha, které má svá vlastní pravidla. Norbert Schmidt odstínil intenzitu dobového architektonického jazyka původní smuteční síně i okolního světa a naznačil nový prostor, který svou materiálovou neurčitostí a barevnou jednoduchostí může diváka vracet zpátky k němu samému, k vlastní existenci a k podstatným otázkám, které si každý klademe. Autor výstavu charakterizuje takto: „Prostor galerie se nyní otevírá a uzavírá současně. Radikálním zaplněním vnitřku budovy vysokými stěnami se paradoxně otevírá prostor prázdna, ticha a koncentrace. Prostor vytržení z běžného vizuálního i akustického hluku, prostor rozepjatý mezi světlem a tmou. Prostor jako obraz, okno, práh, šifra, odkaz k prostorům zcela jiným. ÜBERRAUM tematizuje mlčení jako začátek otázky a prázdno jako její základ.“
Jan Freiberg