Radost i žal. Koncert francouzské a německé barokní hudby pro dvě violy da gamba.Pavel Drbal a Pia Frenzel. Sobota 12. září v 18 hodin.
Radost
i žal
Koncert francouzské a německé barokní hudby pro dvě
violy da gamba.
Pavel Drbal a Pia Frenzel.
Dramaturgicky
se v prostoru bude určitě vyjímat hudební náhrobek Tombeau Les
Regrets od francouzského skladatele St. Colombe s jednotlivými
částmi jako "Umíráček", "Slzy", "Bárka
Áronova", "Pole Elisejská". Zazní i veselejší
skladby od J. B. de Boismortiera, M. Maraise, G. Fingera a F.
Couperina.
Sobota 12. září v 18 hodin, Galerie Na shledanou, hřitov Malsička, Volyně
Viola
da gamba vznikla
v Itálii v době renesance. Přívlastek „da gamba“ je
odvozen z italského gamba (=noha) podle způsobu držení
nástroje mezi koleny. Největšího rozkvětu a vrcholu viola da
gamba dosáhla v době baroka, kdy byla ve Francii k dosavadním
šesti strunám nástroje přidána ještě struna sedmá. Oblíbena
byla zejména pro svůj charakteristický zvuk a způsob i rozsah
ladění. Ve vysokých polohách zní jako housle, v hlubokých
jako kontrabas. Je laděna podobně jako loutna či kytara, což
gambistům umožňuje snadné hraní akordů a tím i harmonickou
samostatnost. Doboví hudební teoretici, proto souhlasně tvrdili,
že viola da gamba je nástrojem intelektuálů, protože sama sebe
dokáže doprovodit. Také gambu považovali za nástroj, který se
mezi ostatními strunnými nástroji nejvíce blíží ideálu zvuku
- lidskému hlasu. Hloubka a temné zabarvení zvuku nástroje snadno
navozuje meditativní atmosféru. Dokáže však také „vykouzlit“
strhující taneční rytmus a oslavit běžný život v zářivých
barvách. V druhé půli 18. století byla gamba pomalu
vytlačena violoncellem a na přelomu 18. a 19. století kvůli novým
zvukovým požadavkům prakticky vymizela z koncertních síní.
Ve druhé polovině 20. století se gamba pomalu začala vracet zpět
na koncertní pódia a velikému množství hudebníků i posluchačů
umožnila návrat ke svým kořenům.