Petru Houskovou přivedla do Volyně odvaha čelit strachu. Přijala úkol jako z pohádky.
Galerie Na shledanou
hřbitov Malsička, Volyně
Petra
Housková
Hlasité ticho
vernisáž výstavy sobota 24. září od 15 hodin
výstava potrvá do 31. března 2017
kurátor výstavy a produkce: Jan Freiberg
Petru Houskovou přivedla do Volyně odvaha čelit strachu. Přijala úkol jako z pohádky. Výzva
přišla loni na sympoziu kurátorů ze
zemí Visegradu v Polském Těšíně. Mému příspěvku o galerii předcházely dvě
nedostižné prezentace a já se cítil předem zahambený. Slavný Jiří Surůvka představoval Galerii Jáma.
Nikdo do té doby netušil, že se dá udělat v angličtině o dvaceti slovech za
deset minut na padesát fórů. Po něm přišla na řadu umělkyně a barokní kráska Káča
Olivová a místo obrázků ze zapomenuté flashky rozhýbala obří ňadra. Nešlo už
zajít dál a já neměl co nabídnout. Když je realita krutá, najdeme útěchu v
pohádkách a mýtech. Klíče od galerie, rezidenční pobyt a výstavu tomu, kdo přespí tři noci na
hřbitově. Přihlásili se tři lidé a ještě loni v létě přijela Petra Housková, tři noci v galerii
protrpěla, ale úkol splnila.
Co Petra ale maluje? Zjednodušeně řečeno, věnuje pozornost obalu a
všemu, co si naše mysl představuje, že se v něm skrývá. V roce 2012
malovala krabice a vedle nich vystavila i jejich modely nalepené na zdi galerie.
Inspirovala ji kniha francouzského filozofa
Gastona Bachelarda Poetika
prostoru poprvé vydaná v roce 1957. Bachelard vykládá prostor
v poezii na základě fenomenologie a psychoanalýzy. Housková se v souvislosti
s Poetikou prostoru zmiňuje o obrazu
temného koutu ve skříni, který je plný tajemství. V krabicích se skrývá všechno,
co není viditelné. Možná je to pro
autorku prostor nevědomí, nepřístupný bdělému vnímání. Ve své bakalářské práci
se pokusila vnitřní prostor zviditelnit. Vytvořila nepravidelný geometrický
útvar a jeho nitro nechala odlít. Získala realistický otisk vnitřního prostoru,
ale připravila se o tmu. Když ve tmě rozsvítíme, nedozvíme se o tmě nic, ale
uvidíme místo ní světlo.
Housková se postupně rozhodla obaly rozkládat do ploch a
z nich začala budovat nové tvary a objemy. Později začala malby utvářet ze samotného
povrchu původních obalů. Ty mají v její práci charakter napnuté
pahorkatiny, ale žádnou krajinu nepřipomínají. Je to prostor, který se snaží
vzepřít naší zjednodušující představě o geometrii a odkazuje směrem
k prostorům, které si lze vytvořit bez ohledu na omezení realitou. Zdají
se být někdy jako položená draperie, ale všechno tekuté co poznáváme
v látce u Houskové okamžitě mrzne.
Ledové království vzdáleně připomíná část její práce
v Galerii Na shledanou. Vyškrábala do podmáslím pokrytých skel galerie
tvary, které vzdáleně připomínají hory a kusy ledu. Stejně jako ledem a sněhem
jimi prochází světlo zvenku galerie a lehce propouštějí i tvary okolního světa
a s nimi se proměňují. Průčelní černou sádrokartonovou stěnu Housková
pokryla malbou, kterou vytváří další zmrzlou draperii nevědomí. Pracuje i s prostorem galerie. Zaplňuje
ho namísto malby tentokrát zvukem, který vychází ze zážitků tří probdělých nocí
na hřbitově. Prostorovou intervenci v galerii zakončuje rituálem. Na papír
napsala a pak spálila všechny své dosavadní strachy, nad kterými dokázala
získat moc. Popel umístila na katafalk. Pro nás ostatní Petra Housková nabízí také
rituál. Při vernisáži můžeme ostrými klacíky do vrstvy podmáslí na sklech
vyškrábat všechny svoje strachy a tak se jich symbolicky zbavit.
Jan Freiberg
Petra Housková (1985)
je první zahraniční rezidentkou Galerie Na shledanou. Vystudovala nejprve na
Prešovskej univerzitě v Prešove Katedru výtvarnej výchovy a Ateliér súčasného obrazu na Fakultě umení
v Košiciach. Absolvovala dvě stáže na uměleckých vysokých školách
v Polsku. Výtvarnému umění se profesně věnuje také v pozici kurátorky
výstav a manažerky rezidenčních pobytů v Šopa Gallery v Košicích.
Galerii Na shledanou se těší laskavé podpoře Ministerstva kultury
a města Volyně. Výstavu Petry Houskové podpořila firma WoodblockX.