Daniel Vlček Zobrazení času do konce skladby

Daniel Vlček
Zobrazení času do konce skladby
výstava potrvá do 22.9. 2013

Zvuk patří k hlavním námětům DanielaVlčka (*1978). Vnímá ho jako vlnění, které prochází v čase prostorem a princip pohybu zvuku přenáší autor do svých posledních obrazů. Zvuk vzníká, šíří se různými směry, rozptyluje se a mizí. Jako šablony Vlčkovi často slouží gramofonové desky. Obkreslí je a jako živou vlnu je pošle po obraze nebo je vrství a překrývá, stejně tak jako ve své souběžné DJ´ské hudbební kariéře. Vedle hudby je pro něj charakteristická recyklace. Sbírá staré věci či technologie, používá je ve své práci a nachází pro ně nové významy,
Výstava Zobrazení času do konce skladby pro volyňskou Galerii Na shledanou zahrnuje uvedené postupy. Obelisk sestavený z gramofonových desek je pozdravem všem mrtvým sběratelům, jejichž pozůstalosti Vlček skupuje v hudebních bazarech. Černé obrazy po stranách vstupu i zvuková vlna v zadní části galerie jsou inspirované renesanční nástěnnou technikou kontrasgrafito. Do tmavé svrchní vrstvy se vyrývají vzory a objevuje se spodní světlý podklad.
Další návrat k historické technice představuje řada desek z umělého mramoru. Ten se používal v baroku k výzdobě kostelů jako levnější náhražka skutečného mramoru. Ještě levnější Vlčkova varianta pouze ze sádry, barev a rozlámaných CD´ček může odkazovat k socialistické dlažbě původní smuteční síně.

Jan Freiberg

Galerie Na shledanou

Kontext:
V Čechách i jinde ve světě bývá díky změnám ve společnosti prázdná řada domů. Kromě továren zůstávají v Čechách v posledních dvaceti letech bez funkce i některé smuteční síně. Sloužily za komunismu k poslednímu rozloučení s nebožtíkem. Byly stavěné jako protiváha vůči církevnímu obřadu v kostele, měly svůj specifický architektonický styl a po pádu komunismu v roce 1989 byla jejich funkce oslabena. Jsou reliktem politického režimu, který si nedovedl po biologické smrti na rozdíl od mnoha jiných kultur představit další možnou existenci.

Poslání:
Galerie Na shledanou těží ze své neobvyklé situace a ovlivňuje umělce, kteří malují na vnitřní zdi bývalé smuteční síně. Ty se před příchodem dalšího rezidenta opět zabílí. Jak se vztahovat na začátku jednadvacátého století prostřednictvím výtvarného umění k naší důkladně vytěsňované a přitom jediné životní jistotě? Za tři roky tu vystavovalo přes deset umělců. Provoz galerie doplňují tématické doprovodné akce.

Noviny:
Každý druhý rok vycházejí 40 stránkové smuteční noviny. Shrnují práce vystavujících umělců a mají rovněž hlavní téma: První číslo bylo věnované vývoji české funerální architektury, druhé číslo bude sociálně a psychologicky laděné – o sociálních vyloučeních jako malých smrtích (bezdomovectví, menšiny, staří lidé, ekonomická vyloučení), třetí číslo se bude věnovat výhledům za hranice smrti významných světových náboženství. 






















foto: Art & Culture Photography, Jan Freiberg a Josef Pecka