JAKUB FRYDRÝŠEK – ROSTLINY A JEJICH MOCI - sobota 13. srpna 15 hodin. Hosté Jiří Zemánek a Hana Patrasová.

JAKUB FRYDRÝŠEK – ROSTLINY A JEJICH MOCI

Veřejné představení zahrady velkých mocí. Vitalita a bujnost života rostlin jako kontrast zániku,
 rozpadu a umírání. Kulturní rostliny jako nositelé paměti a lidské manipulace.

Jedovaté a léčivé rostliny. Rostliny a jejich lhostejnost k lidskému počínání... 

Jako host vystoupí Jiří Zemánek a Hana Patrasová.  Podrobnosti níže.

Sobota 13. srpna 15 hodin.

Rostliny a jejich moci.

Rostliny se v naší přítomnosti stávají čím dál více předmětem manipulace člověkem.

 Máme je pěkně systematicky roztříděné, jsme schopni je šlechtit do extrémů, abychom uspokojili naše estetické požadavky. 

U řady hospodářských plodin dokonce zasahujeme do genetického kódu, abychom docílili požadovaných vlastností a zvětšili 

objem výnosů. Doslova rostliny těžíme. S plevely a invazivními druhy vedeme lítý boj, leckdy zbraněmi hromadného ničení.

Tato zahradnická intervence by měla být pomyslným úkrokem stranou, návratem k jinému způsobu přemýšlení o rostlinách

 a jejich vlastnostech, které mnohdy přesahují možnosti slovního popisu. Je založena na našem vztahu k rostlinám, který byl

 podložen jakousi základní úctou, na poezii jejich pojmenování, na jejich významu pro naši tělesnou schránku, na symbolech 

které jsou v nich skryty. Neklade si ambice vytvořit zahradu v pravém slova smyslu (ani okrasnou, natož produkční). 

Pouze je zde vysázeno několik souborů rostlin, jejichž výběr je z části inspirován Mattioliho herbářem z roku 1596, který je

 zapsán ve sbírkách Městského muzea ve Volyni. Živé rostliny, často léčivky, se zde v kontextu hřbitova stávají demonstrací 

života, zdraví a vitality. Vytvářejí pomyslný přechod mezi hroby s vadnoucími řezanými květinami, architekturou nedostavěné

 smuteční síně – Galerie Na shledanou a okolní polodivokou přírodou.

Účelově vysazeným rostlinám bude v následujících vegetačních obdobích ponechán svobodný prostor pro růst a vysemenění 

a tak doufejme, že nám pak zcela náhodně

a na nečekaných místech projeví svoji moc.

Mattioliho herbář

Herbář aneb Bylinář vysoceučeného a vznešeného p. Doktora Petra Ondřeje Mathiola, s předmluvou a v překladu Tadeáše

 Hájka z Hájku, tisk Melantrich v Praze  roku 1596; Městské muzeum ve Volyni, př. č. 6/1962, inv. č. 1178

Druhé 

české vydání slavného Mattioliho herbáře z roku 1596. Volyňský exemplář je nádherně kolorovaný akvarelem a opatřený

 množstvím vlastnických poznámek a komentářů.

Základním systémem rozdělení rostlin, který ve svém herbáři uplatňuje Petr Ondřej Mattioli je starořecká teorie čtyř živlů.

 Každá bylina své vlastnosti odvozuje od toho, zda v ní převládá oheň, povětří, voda či země, tak může mít moc buď oteplovat, 

studit, mokřit nebo sušit. Podle síly jsou tyto vlastnosti dále rozděleny na čtyři stupně. Rostliny dosahující v některé vlastnosti 

čtvrtého stupně jsou pokládány za jedy a podávaly se pouze ve speciálních případech. Od těchto čtyř stupňů se odvozují 

živelné moci rostlin. Od prvních mocí se odvozují moci a skutky Třetí moci se již týkají jednotlivých orgánů. Tyto moci 

mohou pocházet opět od živlů a být odvozovány od mocí prvních a druhých, v některých případech z jejich různých kombinací. 

Někdy ale výklad pomocí živlů nestačí, potom je moc vysvětlována působením planet nebo Božího vlivu.

Seznam rostlin:

Zvonek broskvolistý - zvony

Zvonek kopřivolistý - zvony

Vlčí bob mnoholistý – svíce, invazivní druh

Hledík vetší – umrlčí hlavička, lví tlamička

Oměj šalamounek – jed, zlý mníšek, vlčí mor, papučky Panny Marie, čertův pantoflíček

Náprstník velkokvětý – jed, srdce

Dobromysl obecná – koření života

Máta peprná – koření života, lék

Řepík lékařský – lék

Kozlík lékařský – lék

Meduňka lékařská – lék

Konvalinka vonná – mámení

Hvozdík kropenatý – slzičky Panny Marie

Hvozdík sivý – líčko Panny Marie

Kopretina zahradní – čistá krása

Chryzantéma kopretinová bílá

Tykev obecná – vitalita, bujnost, legenda

Fazol šarlatový – vitalita, bujnost, legenda

Sléz maurský – lék, bujnost

Jahodník – lék

Jitrocel kopinatý – lék

Řebříček obecný – lék

Ostropestřec mariánský – lék, mléko Panny Marie

Netřesk výběžkatý – roste v kameni

Heřmánek pravý – lék

Medovník meduňkolistý – lék

Měsíček lékařský – lék

O ekologii a etice jazyka

podle Davida Abrama

přednáška 

Jiří Zemánek

„Když mluvíme o světě kolem nás jen jako o konglomerátu objektů je to problém.

Ale ještě větším problémem je, když mluvíme jako by nic jiného nenaslouchalo.“

David ABRAM

V naší západní alfabetizované kultuře žijeme dnes s představou jazyka jako výlučné lidské vlastnosti, jež

 předpokládá, že pouze my lidé máme schopnost řeči, výrazu a významu. Nicméně v domorodých orálních 

kulturách je lidská řeč vnímaná jen jako jedna z promluv obsáhlejší řeči živé země, do níž jsme ponořeni -

 vše kolem nás naslouchá a promlouvá a vše je aspoň potenciálně nadáno výrazovou schopností řeči. Veškerá

 příroda je vědomá a nelidská zvířata se mezi sebou dorozumívají a chování i jazyku lidí rozumějí.

Přednáška,

 která prezentuje přínos klíčové knihy o ekologii vnímání amerického filosofa Davida Abrama "Kouzlo smyslů - 

vnímání a jazyk ve více než lidském světě" (DharmaGaia 2012), připomene toto širší původní pojetí jazyka; 

a také to, jak vliv písma, zejména alfabety, výrazně proměnil naše vnímání okolní přírody i nás samých. Jazyk,

 způsob jakým mluvíme, představuje dnes podle Davida Arama výchozí bod pro rozvíjení nové ekologické 

etiky. V jistém smyslu se musíme znovu stát básníky a začít řeči a „hudbě“ dýchající země kolem nás naslouchat

 a prostřednictvím své vlastní řeči s ní opět rozvinout vztahy vzájemnosti a solidarity, znovu s ní začít ladit. 

Nemluvit pouze o přírodě, ale mluvit k ní: „Křičet k větrům, šeptat k řekám a jelenům …“

Jiří Zemánek, historik umění, kurátor, publicista a kulturní aktivista. Zajímají ho přesahy umění do oblasti ekologie 

a spirituality a utváření nové integrální kultury. Založil občanská sdružení Budapešťský klub a Pilgrim, které se

 věnuje péči o bezbariérovou krajinu a prohlubování vztahu člověka se zemí. Je překladatelem a editorem

 textů a knih z oblasti hlubinné ekologie a širokého spektra holistického myšlení.  

Hana Patrasová, čtení z románu Anny Bolavé Do tmy.

Hudební doprovod Jakub Frydrýšek.

Nakladatelství Odeon, Praha, 2015. V roce 2016 získal Magnesii Literu za prózu. 

Román je příběhem osamělé, nemocné ženy, která většinu života zasvětila sběru, sušení a odevzdávání léčivých rostlin. 

Od počátku 

má vyprávění nádech apokalypsy. Děj se posouvá kupředu pomocí detailně propracovaného "plánu sběru". Konstantou 

je pak úterý, výkupní den, kdy hrdinka nedočkavě navštěvuje výkupnu. I přes pomalé, zdánlivě nevzrušené tempo probublává

 pod hladinou podivný neklid. Rafinovaný styl nás kapitolu po kapitole vtahuje hlouběji: hlouběji do staré půdy, hlouběji 

do prokletí sběru bylin. 

Hana Patrasová

Pedagog dramatické výchovy na Střední pedagogické škole v Prachaticích

Kurátorka Muzea české loutky a cirkusu

Členka Divadla PNUtí