Tisková zpráva
Galerie Na shledanou,
hřbitov Malsička, Volyně, 18.4. 2019
Existenci Galerie Na shledanou ohrožuje nápad z radnice
zrekonstruovat za deset milionů smuteční síň. Občané o tom nevědí, neproběhla
ani diskuse, zda by nebylo lepší využít
díky nízkému počtu obřadů blízký kostel,
udělat budovu multifunkční ani zda neinvestovat raději do cennější
architektury, než je průměrná socialistická smuteční síň.
Galerii Na shledanou, která sídlí v nedokončené smuteční síni na
hřbitově ve Volyni možná čeká konec. Radnice připravuje projekt na rekonstrukci,
který bude soutěžit dotačním řízení o částku v hodnotě cca 10 milionů korun s
pravděpodobnou spoluúčastí města ve výši 10 procent. Přitom by mohlo město
navázat na galerijní program a řešit téma inovativně a odvážně.
Galerie Na shledanou
vznikla v roce 2010 ve spolupráci s Městským muzeem ve Volyni. Za devět let své
existence se vyprofilovala v projekt, který nemá v Evropě obdoby. Prázdná
socialistická smuteční síň zde slouží jako jeviště pro nejkvalitnější české
umělce, kteří zde v rámci rezidenčních pobytů vytvářejí umělecké intervence a
často se vyjadřují k vytěsňovanému tématu smrti. Program galerie se postupně
profiloval rovněž k ekologickým projektům, jako první galerie v ČR se
transformovala do virtuální reality a vytváří prostor pro rezidence umělců
pracujících s virtuální realitou. Přináší Městu Volyně mediální a odbornou
pozornost i skromný přísun turistů.
Velkoformátové Noviny Na shledanou se
věnují v odborných textech vývoji funerální architektury, vztahu umění a smrti
a obnovování našeho vztahu se spiritualitou, rovněž reflektují realizované
výstavy a projekty. Program galerie je ceněný také pro mimoumělecké přesahy.
Město poskytuje budovu zdarma, je však možné dohodu o zápůjčce vypovědět ze dne
na den.
Výtvarné umění by nemělo
stát v cestě potřebě obyvatel po důstojném posledním rozloučení. Občanů se ve
Volyni ovšem nikdo nezeptal. S plánem dobudovat smuteční síň seznámil kurátora
Jan Freiberga architekt připravovaného projektu a člen stavební komise Města
Volyně pan Lukáš Velíšek. S přibývajícími dotazy kurátora však ochota sdílet
informace slábla a předem přislíbené odpovědi neposkytl dodnes ani pan starosta
Martin Červený. Podle posledních ústně
sdělených informací nebude zasahováno do
dispozice, kromě dostavby boční přístavby se zázemím, uvnitř vznikne variabilní
prostor bez centrálního katafalku, opona, budou vyměněna okna a prostor bude
zaizolován, bude realizováno technické zázemí pro uchovávání těl, součástí
projektu mají být umělecká díla, která mají navazovat na činnost Galerie Na
shledanou. Ta ale není výjimečná jakýmkoli uměním umístěným jako design ve
smuteční síni, ale citlivě vedeným výstavním programem v nedokončené
socialistické smuteční síni.
Ve středu 24. dubna od 17 hodin se bude o
hlasovat o přidělení 300 000 Kč na projektovou dokumentaci smuteční síně v rámci 4. řádného zasedání zastupitelstva
Města Volyně v bodě číslo 15 - Rozpočtové opatření č. 2/2019.
Jako kurátor Galerie Na shledanou, který se
dané tématiky dotýkal ve své práci více jak devět let, žádám zastupitele a
radní, aby se nezamýšleli nad jednotlivostmi předkládané studie, ale zamysleli
se nad tím, zda nepřehodnotit samotné zadání, které tvoří polovinu úspěchu
architektonické realizace.
Potřebujeme utratit víc jak deset milionů za monofunkční
smuteční síň ve městě, ve kterém spolu s okolními obcemi zemře 28 obyvatel? (údaje z roku 2018)
Nebylo by pro město lepší rozšířit za tak velkou částku
funkce domu například o zázemí pro obyvatele plánovaných několika desítek
rodinných domů, které budou stát na jižním svahu hřbitovního kopce Malsička
nebo i další reprezentativní funkce?
Nebylo by lepší
vložit peníze do některé z cennějších staveb ve Volyni než je dostavba
stavebního typu vytvořeného komunisty v šedesátých letech jako protiváha
kostelům?
Třeba právě ve hřbitovním kostele by se v případě otevřené domluvy
mohli odehrávat i laické pohřby. Či nepokusit se v rámci architektonické soutěže o ideové
návrhy zadání a řešení a vybudovat nový koncept domu smutku, který by odpovídal
požadavkům dvacátých let dvacátého prvního století?
A v ideálním případě, nebylo by lepší na místo do
rekonstrukce hmoty investovat peníze do rekonstrukce poškozených rituálů
posledního rozloučení, edukace a zlepšování našeho vztahu ke stáří, umírání a
smrti?
To by mi přišlo jako zodpovědná a nebojácná
návaznost na činnost galerie, která chce
vést prostřednictvím umění dialog o našem vztahu ke smrti.
Smuteční síň se stavěla
ve Volyni v rámci Akce Zet na konci 80. let, po sametové revoluci se stavba
zastavila, cca v roce 1992 se vedl na zastupitelstvu Města Volyně spor o to, zda smuteční síň
zbourat nebo dokončit. Prosadilo se částečné dobudování, přes investici města
budova nebyla zprovozněna a zůstala prázdná do roku 2010. Na přelomu let 2015 /
2016 nabízel Městu Volyně výraznou
finanční spoluúčast na dokončení a následný dlouhodobý pronájem smuteční síně
podnikatel v pohřebnictví, z nechvalně známé horažďovické kauzy, která
podnítila změny v zákoně o pohřebnictví.
Jan Freiberg, kurátor Galerie Na shledanou, 777117463,
freiberg.freiberg@gmail.com
Pokud budete chtít napsat otevřený dopis a vyjádřit se k dané situaci, pište prosím na mail pana starosty Martina Červeného:
cerveny@mu.volyne.cz a ideálně i mně do kopie - freiberg.freiberg@gmail.com, rád zveřejním Váš postoj na blogu či jinde. Děkuji.
