Radost i žal. Koncert francouzské a německé barokní hudby pro dvě violy da gamba.Pavel Drbal a Pia Frenzel. Sobota 12. září v 18 hodin.

Radost i žal

Koncert francouzské a německé barokní hudby pro dvě violy da gamba.

Pavel Drbal a Pia Frenzel.

Dramaturgicky se v prostoru bude určitě vyjímat hudební náhrobek Tombeau Les Regrets od francouzského skladatele St. Colombe s jednotlivými částmi jako "Umíráček", "Slzy", "Bárka Áronova", "Pole Elisejská". Zazní i veselejší skladby od J. B. de Boismortiera, M. Maraise, G. Fingera a F. Couperina.

Sobota 12. září v 18 hodin, Galerie Na shledanou, hřitov Malsička, Volyně

Viola da gamba vznikla v Itálii v době renesance. Přívlastek „da gamba“ je odvozen z italského gamba (=noha) podle způsobu držení nástroje mezi koleny. Největšího rozkvětu a vrcholu viola da gamba dosáhla v době baroka, kdy byla ve Francii k dosavadním šesti strunám nástroje přidána ještě struna sedmá. Oblíbena byla zejména pro svůj charakteristický zvuk a způsob i rozsah ladění. Ve vysokých polohách zní jako housle, v hlubokých jako kontrabas. Je laděna podobně jako loutna či kytara, což gambistům umožňuje snadné hraní akordů a tím i harmonickou samostatnost. Doboví hudební teoretici, proto souhlasně tvrdili, že viola da gamba je nástrojem intelektuálů, protože sama sebe dokáže doprovodit. Také gambu považovali za nástroj, který se mezi ostatními strunnými nástroji nejvíce blíží ideálu zvuku - lidskému hlasu. Hloubka a temné zabarvení zvuku nástroje snadno navozuje meditativní atmosféru. Dokáže však také „vykouzlit“ strhující taneční rytmus a oslavit běžný život v zářivých barvách. V druhé půli 18. století byla gamba pomalu vytlačena violoncellem a na přelomu 18. a 19. století kvůli novým zvukovým požadavkům prakticky vymizela z koncertních síní. Ve druhé polovině 20. století se gamba pomalu začala vracet zpět na koncertní pódia a velikému množství hudebníků i posluchačů umožnila návrat ke svým kořenům.