Sobota 13. července v 15 hodin - Rostliny a jejich moci
Rostliny se v naší přítomnosti stávají čím
dál více předmětem manipulace člověkem. Máme je pěkně systematicky roztříděné,
jsme schopni je šlechtit do extrémů, abychom uspokojili naše estetické požadavky. U řady hospodářských
plodin dokonce zasahujeme do genetického kódu, abychom docílili požadovaných
vlastností a zvětšili objem výnosů. Doslova rostliny těžíme. S plevely a
invazivními druhy vedeme lítý boj, leckdy zbraněmi hromadného ničení.
Tato zahradnická intervence by měla být pomyslným
úkrokem stranou, návratem k jinému způsobu přemýšlení o rostlinách a jejich vlastnostech, které mnohdy přesahují
možnosti slovního popisu. Je založena na našem vztahu k rostlinám, který byl
podložen jakousi základní úctou, na poezii jejich pojmenování, na jejich
významu pro naši tělesnou schránku, na symbolech které jsou v nich skryty.
Neklade si ambice vytvořit zahradu v pravém slova smyslu (ani okrasnou, natož
produkční). Pouze je zde vysázeno několik souborů rostlin, jejichž výběr je z
části inspirován Mattioliho herbářem z
roku 1596, který je zapsán ve sbírkách Městského muzea ve Volyni. Živé
rostliny, často léčivky, se zde v kontextu hřbitova stávají demonstrací života,
zdraví a vitality. Vytvářejí pomyslný přechod mezi hroby s vadnoucími řezanými
květinami, architekturou nedostavěné smuteční síně – Galerie Na shledanou a
okolní polodivokou přírodou.
Účelově vysazeným rostlinám bude v
následujících vegetačních obdobích ponechán svobodný prostor pro růst a
vysemenění a tak doufejme, že nám pak zcela náhodně
a na nečekaných místech projeví svoji
moc.
Mattioliho
herbář
Herbář
aneb Bylinář vysoceučeného a vznešeného p. Doktora Petra Ondřeje Mathiola, s
předmluvou a v překladu Tadeáše Hájka z Hájku, tisk Melantrich v Praze
roku 1596; Městské
muzeum ve Volyni, př.
č. 6/1962, inv. č. 1178
Druhé
české vydání slavného Mattioliho herbáře z roku 1596. Volyňský exemplář je
nádherně kolorovaný akvarelem a opatřený množstvím vlastnických poznámek a
komentářů.
Základním systémem rozdělení rostlin, který
ve svém herbáři uplatňuje Petr Ondřej Mattioli je starořecká teorie čtyř živlů.
Každá bylina své vlastnosti odvozuje od toho, zda v ní převládá oheň, povětří,
voda či země, tak může mít moc buď oteplovat, studit, mokřit nebo sušit. Podle
síly jsou tyto vlastnosti dále rozděleny na čtyři stupně. Rostliny dosahující v
některé vlastnosti čtvrtého stupně jsou pokládány za jedy a podávaly se pouze
ve speciálních případech. Od těchto čtyř stupňů se odvozují živelné moci
rostlin. Od prvních mocí se odvozují moci a skutky Třetí moci se již týkají
jednotlivých orgánů. Tyto moci mohou pocházet opět od živlů a být odvozovány od
mocí prvních a druhých, v některých případech z jejich různých kombinací. Někdy
ale výklad pomocí živlů nestačí, potom je moc vysvětlována působením planet
nebo Božího vlivu.
Seznam
rostlin:
Zvonek broskvolistý - zvony
Zvonek kopřivolistý - zvony
Vlčí bob mnoholistý – svíce, invazivní druh
Hledík vetší – umrlčí hlavička, lví
tlamička
Oměj šalamounek – jed, zlý mníšek, vlčí
mor, papučky Panny Marie, čertův pantoflíček
Náprstník velkokvětý – jed, srdce
Dobromysl obecná – koření života
Máta peprná – koření života, lék
Řepík lékařský –
lék
Kozlík lékařský – lék
Meduňka lékařská – lék
Konvalinka vonná – mámení
Hvozdík kropenatý – slzičky Panny Marie
Hvozdík sivý – líčko Panny Marie
Kopretina zahradní – čistá krása
Chryzantéma kopretinová bílá
Tykev obecná – vitalita, bujnost, legenda
Fazol šarlatový – vitalita, bujnost,
legenda
Sléz maurský – lék, bujnost
Jahodník – lék
Jitrocel kopinatý – lék
Řebříček obecný – lék
Ostropestřec mariánský – lék, mléko Panny
Marie
Netřesk výběžkatý – roste v kameni
Heřmánek pravý – lék
Medovník meduňkolistý – lék
Měsíček lékařský – lék