Fotoreport a tiskovky - Jakub Hošek - ARMED WITH A BRICK - foto Jan Freiberg

Jakub Hošek

ARMED WITH A BRICK

Galerie Na shledanou, hřbitov Malsička, Volyně

14.10.2017 – 31.3. 2018

Když si přečteme pár novinových rozhovorů s Jakubem Hoškem, moc se toho o výtvarném umění nedozvíme. Novináři se ho nejčastěji ptají na styl, trendy, módu, hudbu, platformy, politickou angažovanost a zaručeně ho naštvou otázkou, zda je opravdu prvním hipstrem v Čechách.  Na téma odpověděl  (spolu s Nik Timkovou) nejbarvitěji levicovému A2larmu a tak se v rozhovoru Gothic  Dysneyland například dozvíte, jak souložit jako hipster. Ale to jen na okraj, abyste četli dál.

Otázky mimo rank oboru výtvarného umění jsou na místě.  Jakub Hošek je jedním ze tří dramaturgů a organizátorů kutnohorského hudebního festivalu Creepy Teepee, který britský deník The Guardian zařadil mezi pět nejvlivnějších festivalů alternativní scény na světě.

V „lokální“ Praze spolu s kolegy provozuje A.M. 180, platformu, která má za cíl propojovat nezávislou hudební a současnou výtvarnou scénu. Áemko vzniklo v roce 2003 těsně po Hoškově stáži na londýnské Middlesex Univerzity a ve zběsilém tempu v prostorách klubu Utopie uspořádal spolu se sestrou Anežkou a dalšími spolupracovníky víc jak dvě stě výstav a víc jak tisícovku koncertů.

Kořeny jeho víry v nezávislost, multidisiplinaritu kultury a spolupráci nazačínají v Londýně, ale v kultovním pražském squatu Ladronka, kam to měl v polovině devadesátých let minulého století z gymplu na Evropské ze školy kousek anebo ještě možná víc v minulosti: „Totalitní režim zničil naši rodinu, takže jsme se se sestrou semkli. Vzájemná spolupráce vyplynula přirozeně. Kolaborace dává naší práci jiný rozměr, dělá ji zábavnější a pestřejší.“, říká Jakub v jednom z rozhovorů.

Mediální fráze jako „napříč mezi žánry“ nebo „multidisciplinarita“ v případě Jakuba Hoška nefungují. Odkazují k umělcům, kteří zůstávají hosty v každém z navštívených stylů a používají je jako instrument, který je jako jeden z mnoha na výběr.  Hošek je tomhle směru, hrubě řečeno,  globální taoista. Tak jako jsou pro něj irelevantní hranice mezi státy a bere euroamerickou nezávislou kulturu jako prostředí, který sdílí a obývá jej, tak je podobně všudypřítomný a „nestranický“ i v případě mnoha kulturních zdrojů, které absorbuje.

Přestože Jakub Hošek vytváří platformy a neúnavně participuje, jako malíř zůstává ve většině případů před prázdnou plochou sám. Karel Císař, filozof zabývající se současným uměním, zjednodušil náměty Jakuba Hoška na reziduální těla, architektonické fragmenty, kaligrafické nápisy a vyvozuje z nich Hoškovo hlavní autorské téma - ztrátu organické jednoty. Já k tomu jen dodám, že Jakub Hošek nemaluje štětcem, ale sprejuje přes šablony a z obrazů častěji vytváří objekty, které mají charakter koláže. Doslova lepí na své malby kusy barevných odpadků či předmětů často bez srozumitelného tvaru nebo významu. Ve svých instalacích tak upomíná na Jiřího Kovandu a v uvolněné, svobodné  malbě na Vladimíra Skrepla, u kterých studoval na Akademii výtvarných umění v Praze. Jakub Hošek byl dvakrát finalistou Ceny Jindřicha Chalupeckého.

Výstavu Jakuba Hoška najdete na vnějších stěnách velké prostorové instalace monumentálního sochaře Jiřího Příhody. Současně uvidíte v Galerii Na shledanou také výstavu Venduly Chalánkové a na prosklených stěnách ekodesign od Jana Pražana – krásné siluety dravců, které galerie prodává jako ekologické systémové řešení.

Jan Freiberg