PETER DEMEK LUCERNY SMRTI TEXT MARTINA VAŇKA
PETER DEMEK
LUCERNY SMRTI
kurátor: Martin Vaněk
vernisáž výstavy sobota 3.11. 2018 od 16. hodin
výstava potrvá do 2.11. 2019
Základním principem výstavy Lucerny smrti slovenského
sochaře a vizuálního umělce žijícího v Praze, Petera Demka, je opuštění
galerijního prostoru, intervence v prostoru veřejném a práce s jeho
pamětí. Zvoleným prostranstvím je v tomto případě nezvykle, avšak vzhledem
k místu logicky, hřbitov Malsička, jenž má, jako každé podobné místo, svá
specifika a striktní pravidla.
Práce Petera Demka lze charakterizovat jako monumentální
objekty, nehledě na jejich rozměry. Monumentalita spočívá v jeho velkorysé
a perfekcionistické práci s hmotou, které se podřizuje, smyslově ji vnímá,
vytváří z ní kompozice, jež jsou pocitově těžké nebo lépe tíživé.
Subtilnost tvaru není pro umělce zajímavá, pracuje s rozmáchlými gesty i
v případě drobnějších prací. Demek se zabývá hmotou, jejím charakterem, vztahem
geometrických struktur a to vše zkoumá z hlediska temporálnosti a vztahu
k člověku. Ne náhodou jej nejvíce v poslední době zajímají nástroje,
s nimiž lze něco utvořit, které lze na něco použít. Při svých vernisážích
užívá též performance, kdy tzv. „aktivizuje“ objekt tím, že s ním různým
způsobem pohybuje a vytvoří tak vztah objektu/nástroje a umělce/uživatele.
V jeho přístupu je jistá, v pozitivním smyslu, zemitost, která
odkazuje k základním principům fyzického vnímání hmoty.
Vstupem na posvátné území hřbitova, zatížené vírou, pamětí,
sentimentem, úctou, pokorou, klidem ale i strachem a bázní, se umělec pohybuje
na velmi tenkém ledě. Demek se proto rozhodl, vzhledem k času, kdy výstava
probíhá, navázat na jednu z nejstarších a dosud živých tradic Dušiček, tj.
rozvěcení hrobů plamenem svíce nebo lampy, jež se dodržuje již od 10. století.
V tomto čase se lidé obrací ke svým zemřelým a sami do svého nitra. Tento
čas vybízí k přemýšlení o konečnosti lidské existence, introspekci a
bilancování života. Světlo na hrobech mělo během staletí, několikerý význam. Věřilo
se, že v tomto období se mrtví ukazují živým, vstupují s nimi
v kontakt. Světlo mělo svítit zemřelým na cestu z očistce, plamen je
symbolem naděje. Do lamp se také kdysi dávalo máslo, aby si duše mohly potřít
rány.
Peter Demek vybral několik opuštěných hrobů lidí, na které jejich
rody zapomněly (v některých případech známe pouze jména zemřelých) a umístil na
ně své Lucerny smrti. Jednu, větší, za všechny ostatní, umístil i do prostoru
galerie, jenž byl plánován jako smuteční síň. Kovové konstrukce lamp, které
jsou tvarově samostatnými sochařskými pracemi, obsahující zápalný olej, jenž
bude v předvečer vernisáže zažehnut. Prvek performance, jenž je
v jeho díle přítomen, se zde nevytrácí, ba naopak, lucerny bude potřeba
opětovně zapalovat, aby tyto objekty byly plně funkční a nesly potenciál
zamýšleného sdělení, které lze velmi stručně shrnout větou MEMENTO MORI, tedy
pamatuj své smrti.
Peter Demek (˟1980, Prešov) je slovenský vizuální umělec
žijící v Praze. V současnosti působí jako asistent ateliéru K. O. V.
na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (vedoucí ateliéru Eva Eisler).
Vytváří kovové objekty strohých geometrických forem, s nimiž pracuje
performativním způsobem spočívajícím v živé akci umělce. Zajímá jej vztah
člověka a nástroje.