text k výstavě: Jaromír Novotný #11

K letmému vysvětlení díla Jaromíra Novotného (1974)  by mohly napomoci tři  historky. Při cestě od brány hřbitova ke Galerii Na shledanou pro mě Jaromír připravil komentovanou prohlídku po náhrobcích. Zatímco se většinou zastavujeme u jmen zemřelých nebo se bavíme lidovou tvořivostí pozůstalých, upozorňuje mě JN na odvrácené strany. Ty jsou sestavené z jednotlivých  kamenů a z rubu vyznívá jejich sklad, proporce, švy a také výrazný povrch, který je výtvarně daleko zábavnější než lícové strany hrobů. Druhá historka je Jaromírovým popisem práce zahraničního umělce Wadea Guytona. Tiskne své obrazy (většinou jednoduché  čtverce malované v textovém editoru Word) na plátno na staré a velké kopírce Canon. Vloží plátno do stroje, uvaří si kafe, kouří a kouká jak to jede. Stejně jako zadní strany náhrobků jsou i plátna W.G. plochy vzniklé částečně náhodou, ale jejich původ je založen na reprodukovatelnosti či opakování schématu a nikoliv na originálu, který byl typický pro sebedefinici moderního umělce. Přesto je vystavuje jako originály. Čímž se dostávám ke třetí historce, která je spíš jen životopisnou informací. Jaromír Novotný se před studiem na Akademii výtvarných umění vyučil tiskařem. Zabýval se tím, jak mechanicky prostřednictvím strojů a  čtyř základních barev vytvářet povrchy z obrazů a ze slov a přenášet je na plochu papíru.
  
Na výstavě Jaromír Novotný #11 v Galerii Na shledanou na část skleněné fasády autor nanesl tenkou vrstvu černé ofsetové barvy, na protější prosklenou stěnu druhou vrstvu, tentokrát magentu. Na jedné zdi je struktura vytvořená z několika desítek papírů formátu A4. Na papírech jsou různě velké obdelníky nanesené válečkem a různě sytou černou barvou nasycené obdelníky. Na protější zdi vytapetoval plochu černého čtverce.  Doporučuji výstavu prohlížet pozorně i zvnějšku, pak se dočkáte překvapení. 
Jan Freiberg