Tisková zpráva. Patrik Pelikán. Spád.
Patrik Pelikán / Spád
Galerie Na shledanou, hřbitov Malsička ve Volyni
12.5. – 15.9. 2018
V Galerii
Na shledanou pokračují sochařsko – architektonické instalace a proměňují
prostorný interiér bývalé socialistické smuteční síně ve Volyni. Experiment, ve
kterém umělci rozvíjejí části děl jiných umělců, nemá v současném
výtvarném provozu obdoby. Do vestavby, kterou provedl architekt Norbert Schmidt
(2014) a zaklenul sochař Jiří Příhoda (2017), vstupuje novým monumentálním
reliéfem malíř Patrik Pelikán.
Ten reliéfem
z malty pokryl polovinu vnitřní plochy sedm metrů vysoké
vestavby. Autor pracuje s nevšedním malířským materiálem přibližně čtyři
roky. Maltě předcházel černý igelit. Pokud Patrik Pelikán používal dříve
klasické malířské “barvy“, volil především mezi černou, bílou a odstíny
šedi.
Přestože
se Patrik Pelikán živí jako zedník, bylo by laciné podezírat ho ze závislosti
na stavebních materiálech. Malta či igelit mu vyhovují proto, že neevokují
spletitou tradici dějin umění a splňují autorův nárok na „neutralitu“
materiálu. Samozřejmě, na nějaké ty dějiny
umění Patrik Pelikán navazuje.
Určitě na myšlení amerických minimalistů, kteří chtěli nechat hovořit hmotu
svých děl jako takovou, bez symbolických odkazů, aby vynikla váha, struktura či
další vlastnosti hmoty, které můžeme vnímat našimi smysly.
Autor se
nesnaží jen neutralizovat materiál uměleckých děl, ale zachází dál a
nakládá podobně i s výstavním prostorem. Tam, kde je ve zdi otvor
(výtvarná intervence v rámci projektu Nika 7a), výklenek zakryje. Když
jsou ve zdi okna, schová je (Galerie Sam) a na protější zdi udělá jejich
kopii. Nebo na zhusta posprejovanou skleněnou zvukovou bariéru tramvajové
zastávky v Modřanech nanese ředidlo a
divoce barevně postříkanou plochu využije negativně – jako malířské plátno a
vyleptá do něj siluety ptáků, které jsou obvykle a na podobných místech syté a
na průhledném podkladu. A právě
v okamžiku, kdy začíná Pelikán pracovat s tématem kopie (nebo chcete
li opakování či šablony nebo negativu) stává se jeho práce ještě rafinovanější
a o nějaké neutralizaci významu nemůže být ani řeči.
Jako
příklad dobře poslouží druhá polovina instalace v Galerii Na shledanou, ve
které Pelikán reaguje na stávající vestavbu od Norberta Schmidta upravenou
Jiřím Příhodou. Příhoda v sádrokartonovém průčelí vyřízl půlkruh a celou
vestavbu zaklenul klenbou o stejném průměru jako měla vyříznutá část a pohled
na původně černý několika metrový
kvádr od Norberta Schmidta nahradil oválný průhled skrz naskrz
galerií.
Patrik
Pelikán to celé koukání překazil. Příhodou vyříznutý
půlkruh ve stejném měřítku promítl na průčelní sklo galerie a zakryl je
zednickou stěrkou do neprůhledné plochy. Originál, kopírování, negativ,
pozitiv, inverzí převrácení jsou
techniky, které přišly s rozvojem
knihtisku a následně s rozvojem průmyslové revoluce. Nejsou to jen nevinné
kopie, ale svou existencí relativizují originál a vnášejí do výroby věcí a
informací prvek mechanické produkce.
Ke
knihtisku a vztahu ke tradici a originálu se vyjádřil Patrik Pelikán
v dalším svém díle – autorsky ručně vytvořené sérií knih – kolibříků. Sám
vybral japonská haiku a výtvarně je doprovodil. Zatímco poezii „jen vybral“ a
přepsal, ilustrace z publikace o
čínské tušové malbě překreslil do své mikroknížky mikrotužkou.
Z výše
uvedeného vyplývá, jako by Patrik Pelikán byl primárně konceptuální umělec
balancující mezi významy a různými způsoby vztahů mezi situacemi. On zůstává
malířem, který opustil plochu malířského plátna, ale jeho práce stále počítají
se smyslovým zážitkem diváka. Autor tělesný aspekt své práce v komentářích
zdůrazňuje. Roli hraje fyzická lopota, kterou někteří umělci obvykle nechávají
na řemeslnících a která se vepíše do materiálu a může zvýrazňovat vlastnosti
spojované s hmotným světem. Možnost se dotýkat zrakem jeho struktury a
cítit tělem hmotnost věcí nebo vnímat prostor a naše existující tělo
v něm. Jan Freiberg, kurátor Galerie Na shledanou
Patrik Pelikán (1987) prošel na AVU ateliéry
Jitky Svobodové, Jiřího Petrboka a Vladimíra Kokolii. Kreslí a kresbou chce
udělat místo. Ani ne proto, aby se zaplnilo, ale aby se do něj dalo podívat.
Podložkou je nejčastěji zeď, prostředkem maltoviny a pohonem chuť do podložky
vstoupit. Je členem hudebních uskupení z okruhu hudebního vydavatelství
KLaNGundKRaCH. (autorův vlastní profilový text)